Jdi na obsah Jdi na menu
 


2.kapitola Nepříjemná otázka a odhalení kalhotek

28. 12. 2006
2.kapitola Nepříjemná otázka a odhalení kalhotek

Hiei zbledl tak, že i stěna by vedle něj vypadala jako by právě přijela z dovolené na Havaji. Polkl na prázdno, kapička potu mu tekla od spánku na tvář, nakonec dopadla na zem. Všichni očekávajícně mrkali a Botan vycenila zuby jako dravá šelma.
 „Takže Hiei…“ šklebila se a vypadala hůř, než otec Koenmy.„Hiei, Hiei, copak ti dáme za úkol nebo otázku…“ pak se zarazila„No-jelikož jsi první, nebude to tak hrozné.“ Řekla s klidem a Hiei vypadal, že mu spadl velký balvan ze srdce.„Hiei, otázka:“sepnula prsty na rukou.„Seš panic?!“ vyštěkla tak, že sebou všichni přítomní trhly. Všechny pohledy se stočily k Hieimu.  Hiei se velmi ošklivě zamračil.„A když neodpovím?“ těkal očima od jednoho k druhému. „Vždyť jsem to říkala, když neodpovíš, tak musíš dát jako fant kus nějakého oblečení, nebo cokoliv co máš na sobě.“ Protočila oči v sloup. Pak bez jakéhokoliv varování se Botan vrhla ke své tašce a vytáhla podivný kovový přístroj.
„Tohle mám pučené od Koenmy, je to….detektor lži!“ zaječela vítězoslavně.
 „Takže nikdo z vás nemůže odpovídat lež!“ zachechtala se.„A kdyby to náhodou někoho napadlo… jako trest by musel dát dva fanty!“ rozesmála se a její pohled opět padl na Hieiho.„Takže dáváš fant? Jenom upozorňuju, že… možná toho budeš později litovat.“ Řekla významně, nakonec se Hiei vzchopil.„Dobře, odpovím!“ křikl nevrle. Všichni s napětím očekávaly. Hiei se podíval na Kuramu, ten dělal jakoby nic, ale pak nenápadně na Hieiho mrkl.„Nejsem.“ Řekl nakonec načež detektor v Botanině ruce zablikal zeleně, jakože Hiei mluví pravdu. Botan spokojeně přikývla.„Fajn, teď točíš ty Hiei.“ A Botan kapku znejistěla, protože náhle se mohla stát objetí i ona. Hiei si oddechl, vzal do ruky flašku a roztočil jí tak velkou silou až odlétla na druhý konec místnosti. Botan si odkašlala.„Mohl bys do toho dát míň síly Hiei?“ načež pro flašku došla.„Tak ještě jednou.“ Podala mu jí, Hiei ji tentokrát roztočil tak málo, že se otočila jen třikrát a zastavila se u…. Keiko zbledla stejně jako před tím Hiei. Roztřeseně se podívala na Hieiho, aby viděla v jeho očích nějakou stopu po tom, co plánuje, Hieiho oči ale zůstávaly chladné a nepřístupné.„No…že jsi to ty Keiko, nebudu moc zlý. Ukaž jaký máš právě teď na sobě kalhotky.“ Keiko zrudla jako rajče, Yusuke zaťal ruku v pěst, Botan ho chytila za tu ruku a zakroutila hlavou.Kurama šlehl po Hieim velmi naštvaným pohledem, Hiei se nepatrně stáhl z Kuramova dosahu.„No, tedy….“ Keiko nevěděla co říct, nevěděla, co udělat.„Já… Hiei to jsem nevěěla že jsi takový úchyl!“ náhle vybouchla. Hiei se stáhl ještě víc, takže teď byl z kruhu úplně venku.„když mě nic jinýho nenapadlo.“ Pokrčil bezmocně rameny.„No dobře.“ Řekla Keiko třesoucím se hlasem, jakoby se měla každou chvíli rozbrečet.„Tak…“ vyhrnula si sukni a jasně, zřetelně, tak aby to všichni viděli, ukázala kalhotky.„No to je dobrý! To budu muset taky něco takovýho pořídit Yukině!“ plácal se Kuwabara do kolen. Keiko měla růžové kalhotky vepředu s nápisem: Reserve for Yusuke. Hiei se taky nepatrně usmál. Za to Yusuke šlehl po Kuwabarovy vražedným pohledem.„Nekraď mi nápady jo?“„Hm, dobře, teď točím já.“ Řekl ještě stále trochu červená Keiko. Roztočila flašku ne moc velkou silou, flaška skončila u Kuramy. Kurama vypadal klidně, od Keiko nic moc úchylného nečekal ale…kdo ví!
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář